Vítek Mariánek

    Tak jde den za dnem, až se schyluje k mé první operaci - v 10. den mého života. Mamka je nervozní, jak to dopadne, má naivní představu, že se prostě podaří všechny mé vnitřnosti nacpat mi do toho malinkatého bříška. Operace trvala 5 hodin. A povedlo se vnitřnosti dostat do bříška, ale ne sešít břišní stěnu. Dovedete si představit mít díru do břicha? Nesmějte se, to není ironie, to je fakt. 
    Mamka pak asi po pěti dnech nastupuje na oddělení matek a dochází za mnou na JIPku. S těmi hadičkami jí mě dali nahého do rukou a kojila mne . Za dalších asi 5 dní mě překládají na dětské oddělení, jsem vzadu v jedné ze 7 kójí, z nichž je vidět z jedné do druhé, rozměry tak 2x3m. mamka dochází z oddělení matek a je u mne, jak jen to je možné. Bříško mám převázané a na převazy si mne berou na operační sál, mamka stále neví, jak to vypadá. Nesmím ležet na bříšku. Nesmím se koupat. Jsem ale šikovný a papkám, mamka mi vyhoví podle potřeby, ještě že má zkušenost se starším bráchou a ví, o co jde . Když už si myslí, že z té kóje zešílí, překládají nás konečně na pokoj. Jsme spolu ve dne v noci, pokud tedy mamka nejde na záchod, do sprchy nebo jíst a uvařit si kojící čaj. To ale dělá, když já usnu. Abych sám neplakal. Oba jsme štěstím bez sebe. 

Tohle jsou fotky z kóje, když se přijel na mně podívat brácha, to mě viděl poprvé. Ten druhý přebalovací pult není odraz v zrcadle. To je už další kóje

A tady - to už jsme byli s mamkou na pokoji.

    Tak plyne den po dni, víkend za víkendem. Převazy na sále. A když mámě řekli, že se mnou může na chvilku ven, vybavli jí kočárkem, oblečky i peřinou, tak byla šťastná jako blecha. No, ono, procházet se na podzim v nemocničním areálu nic moc, ale zase si vyvětrala hlavu, už jí z těch čtyřech stěn "hrabalo".  Pak mamku pan primář pozval na sál na převaz, mamka z toho byla paf, jednak to bylo tak honem, ať jedem na převaz a mamka to nečekala a pak jí spadl kámen ze srdce, pan primář mi chtěl na víkend udělat převázek. Tak mamka říkala, že se na to musí připravit. Pan primář se ptal jak? Jestli potřebuje panáka. Nepotřebovala. A příště se mnou šla, řval jsem jako pavián, bříško se mamce pranic nelíbilo, ale pan primář vše vysvětlil a od té doby mamka byla u převazů.
    Asi jsme se zželeli lékařům a v mých 6 nedělích nás propustili domů, s tím, že jsme 2-3x do týdne jezdili na převazy. Doma jsme pobyli celý měsíc... Bylo to něco jiného, klid a domácí pohoda, i když cesty na převazy byly vždy hektické, ráno nakojit, jet do Hradce, tam čekat, případně nakojit, ještě, že jsme měli "mlékárnu" se správnou teplotou mléka. A domů a to už ťukalo na dveře poledne, plotna studená, nenakoupeno. Ale zvládlo se to.

Tak a zde nějaká fotka z domova.

A tady - to je Jirkovi 10 let. Mně teprve necelé 3 měsíce. To už jsem se vrátil po druhém pobytu z nemocnice. Díra do bříška stále.

A tady - moje první Vánoce - 2004. A my na převazu 23. 12. a opět 25. 12. Měl jsem prosaky obvazů. Proto pan primář rozhodl. 27. 12. nástup do FNHK a 28. 12. 2004 - 2. operace.